Ach, ta naše Fanny...!
publikováno 09.03.2017
Abychom předešli snad omylu: „Líbat Fanny“ není žádná odměna, ale znamená prohru 0:13!
Tento zvyk vznikl údajně v Savojsku. Krátce před první světovou válkou pracovala v kavárně Grand-Lemps číšnice jménem Fanny. Podle legendy směli zákazníci, kteří prohráli v koulích, aniž by
získali alespoň jeden jediný bod, ji jako cenu útěchy políbit – každý na obě líce, jak se patří.
Jednoho dne postihla tato nepříjemnost také místního starostu a chtěl se nechat utěšit od Fanny. Zda snad Fanny proti němu něco měla nebo jej jen chtěla veřejně ponížit, není známo. Každopádně se
postavila na židli, zvedla sukni a nastavila starostovi svůj zadek! Starosta ihned přijal výzvu a lokálem zazněly dva hlasité polibky – na zadek! A to byl začátek živoucí tradice!
Protože není Fanny vždycky na místě, aby ochotně dala k dispozici svůj zadek, bývá zvykem všude tam, kde se hrají koule, mít Fanny připravenou. Nešťastní poražení musí potom před širokou
veřejností líbat Fanny ve formě malby nebo sochy – a navíc většinou kupují pití vítěznému družstvu. Toto odpovídá francouzskému pojmu "Fanny paie à boire" neboli „Fanny kupuje pití“! Tak se z
někdejší útěchy stal pro boulisty nejhorší trest!
Obzvláště pokud vypadá Fanny třeba takto:
Ostatně francouzský výraz "être capot", který v karetní hře znamená tolik jako „být černý“, vznikl z provesálského výrazu, který neznamená nic jiného než – líbat zadek (políbit pr...)!
Není tedy divu, že v Provence všude tam, kde se hrají boule, nejsou ani karty daleko...
Komentáře
Přispívat do diskuze mohou jen přihlášení uživatelé.
V diskuzi není zatím žádný příspěvek
Kategorie: petanque
Návštěv: 6307
Dnes: 0
Online: 2
